Obec se nachází v západní části strakonického okresu, necelých 15 km od Strakonic. Vesnicí protéká malý potůček, který vtéká několik set metrů za vsí do pstruhového potoka Kolčava (Novosedelský potok). Kdy byly Volenice založeny není přesně jisté. Nejstarší dokumenty shořely při velkém požáru roku 1760. Vše ale nasvědčuje tomu, že obec je velmi starou osadou. Z archeologických a historických zpráv se můžeme domnívat, že osada zde stála kolem 10. století. Během staletí vystřídala mnoho majitelů sídlících na tvrzi ve Frymburku nebo na Rabí. Hlavní dominantou obce je kostel sv. Petra a Pavla, který v sobě obsahuje prvky hned několika slohů - románského, gotického, renesančního i barokního. Poblíž Volenic jsou tři samoty: Mrkošín, Přípilka a Šebelovský mlýn. Obec se nachází v nadmořské výšce 468 m.
Nejstarší zmínka o osadě, původně rozdělené na několik statků, je z roku 1405. V obci je zámeček, který pochází z 1. poloviny 19. století. Je jednopatrový, členěný pilastry a obklopen parkem o rozloze 2 ha s ohradní zdí, jejíž část v místě, kde stával kiosek, je tvarována do podoby hřbetu draka s ještěří hlavou v čínském pojetí. Pochází z přelomu století, z doby rytíře Tascheka, který rád cestoval a své dojmy se snažil zhmotnit na svém panství. V horní části obce, na návrší, odkud je nádherný pohled do kraje, stojí poutní kaple Nejsvětější Trojice. Obec se nachází v nadmořské výšce 460 m.
Název obce je odvozen pravděpodobně od slovního spojení nová sídla (nová sedla). První písemná zpráva o Novosedlech pochází z roku 1204, kdy byla ves darována králem Přemyslem Otakarem I. klášteru sv. Jiří v Praze. Později přecházejí do majetku Bavorů ze Strakonic, kteří je darují Maltézským rytířům. Vesnice pak během staletí mění velmi často majitele. Mezi majiteli se objevuje např. král Jiří z Poděbrad nebo Lev z Rožmitálu. Mezi nejstarší stavby patří Boží muka sv. Jana z 18. století, kde jsou prý pochováni francouzští vojáci poraženi v roce 1742 vojsky Marie Terezie nebo z Napoleonských válek. V obci se nachází několik budov s prvky selského baroka. Budova školy, ve které se ještě i dnes učí, pochází z roku 1885. Obec leží v nadmořské výšce 418 m.
První zpráva v obci pochází z roku 1360. Tehdy je vlastnili zemanové Oldřich Tažovec z Ohrazenic a Petr z Tažovic. Největší dominantou obce je zámecký areál, který se začal budovat v 17. století. V době své největší slávy představoval jakýsi jihočeský Versailles. Nádvoří před zámkem je ohrazeno zdí, na níž stojí šest soch z řecké mytologie. Na nádvoří stojí kašna z roku 1688 se znakem Koců z Dobříše a Vojnických z Branišova. Zahrada se skládá ze tří částí : okrasné, štěpnice a užitkové. V zahradě byl vytvořen dnes nefungující vodní systém. Je symetrická na střední osu, která souhlasí s osou zámku. Současný vzhled získala budova kolem roku 1800, kdy byla empírově upravena. Kaple Panny Marie je z roku 1815. Z 19. století pochází i současný vzhled zahrady. V Tažovicích se nachází i jedna technická památka z roku 1815, a tou je kamenný dvojobloukový most přes potok Kolčavu. Socha sv. Jana Nepomuckého je z roku 1771. Obec se nachází v nadmořské výšce 485 m. V současnosti stále spadá pod OÚ Volenice.
Osada, která leží v nadmořské výšce 515 m, je připomínána roku 1547. Za zhlédnutí stojí nově opravená kaplička na návsi. Nad obcí se nachází vrchy Kůstrý a Boží kámen. V současnosti spadá Tažovická Lhota pod OÚ Volenice.
První písemná zpráva je z roku 1045, kdy kníže Břetislav I. věnuje vesnici klášteru v Břevnově. Kalenice jsou původním bydlištěm rytířského rodu Kaleniců z Kalenic. Kalenicové po husitských válkách osadu prodali a přesídlili do Škvořetic. Na místě středověké tvrze zničené v roce 1530 se dnes nachází barokní nečleněná stavba, upravená v 19. století. Patrně se jedná o dílo Koců. Tvrz zvaná Hvížďalka je obklopena ze tří stran zdvojeným příkopem a valem. Do stejného období patří také patrový Špýchar datovaný rokem 1768. Kaple sv. Františka na návsi je z roku 1832. Před kaplí je sloup sv. Vavřince z roku 1722. Obec se nachází v nadmořské výšce 513 m.